Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Úvahy, články, pozvánky

 

 

  

Úvaha o PŘÁTELSTVÍ

 

Vždycky jsem si myslela a byla skutečně i do hloubi duše přesvědčená, že vím, co je láska k druhému člověku a přátelství. S láskou se člověk narodí, ta ho po celý život více či méně provází a on rovněž s láskou odchází z tohoto světa. Obrazek

 

Přátelství se rodí během našeho života a připomíná misky vah, kdy pomáhá ten, který právě nyní  pomoc nepotřebuje tomu, kdo již nemůže sám dále. Proto jsem nikdy ve svém životě nelitovala času, kdy jsem pomáhala příteli či přítelkyni, byť to bylo třeba i v neděli při vaření svátečního oběda, zrovínka v ten den, kdy jsem měla po dlouhé době na návštěvě své dcery nebo ve dvě hodiny po půlnoci, kdy mne vzbudil telefon a já pomáhala tišit usedavý pláč a beznaděj matky nad ztraceným dítětem, při bolestech a nemocích, při zoufalství nad neopětovanou láskou či rozpadem dlouhotrvajícího manželství, ale i opuštěním hotelového pokoje na své dovolené na „chvíli“, z které se vyklubou čtyři hodiny a já se klepala venku již zimou…Vždy jsem při takové pomoci věřila, že když se misky vah obrátí, dostane se tomu dříve pomáhajícímu také kýžené pomoci.

 

Věřila jsem…….ano, až do chvíle, kdy jsem potřebovala pomoc, tu skutečnou, opravdovou…. Pomoc ve chvíli, kdy již nemáte sílu „to“ zvládnout sami. A přijdou v životě každého člověka takové chvíle. Jistě to znáte! Najednou se něco stane a jste „na dně“, jakoby se život proti vám spiknul. Dostáváte jednu ránu za druhou….a věříte, že teď přišla ta chvíle, kdy se misky vah obrátily a vy dostanete alespoň trošíčku pomoci, kterou jste dříve nezištně rozdávali.

 

Ale běda! Právě v této chvíli člověk, kterého jste považovali za opravdového přítele, se k vám náhle z jakéhokoliv důvodu obrátí zády. Odejde a zavře za sebou dveře. Zůstanete sami, ve tmě, ve strachu co bude dál…

 

Když již nedoufáte, že vám někdo porozumí a pomůže, třeba jen vlídným slovem, otevřou se potichounku zavřené dveře a vy spatříte vcházet člověka, který od vás nikdy nic zvláštního nechtěl a nepotřeboval. Přijde k vám, pomůže vám vstát, podepře vás, vyslechne, pohladí po těle i po duši……..a nic za to nepožaduje, na nic se neptá, nic nevyčítá, neobviňuje….

 

A v této chvíli si uvědomíte, že OPRAVDOVÝ PŘÍTEL JE TEN, KTERÝ K  VÁM VSTUPUJE DO DVEŘÍ PRÁVĚ V TÉ CHVÍLI, KDY JIMI ZBYTEK SVĚTA ODCHÁZÍ.

 

 

 

 

 

ZAMYŠLENÍ NAD ŽIVOTEM

 

„Život je promarněný dar, pokud ho člověk neprožil tak, jak po tom toužil.“

 

                                                                                                                Emunescu

 

 

 

Obrazek

 

 

Kdesi jsem četla tento úžasný citát, který mne přinutil k zamyšlení se nad sebou samou, nad mým dosavadním životem. A nad jeho změnou.

 

Když jsme přicházeli na svět, byli jsme plni lásky a přirozené touhy poznávat, učit se. Ne vždy nám to ale bylo dovoleno. Rodiče, učitelé a další „rozumní“ v našem životě nám dávali své rady, ponaučení, zákazy a příkazy. Chtěli jste si např. jako malé děti šlápnout ve svých zbrusu nových botičkách do kaluže plné bláta a špinavé vody? Dostali jste povel: „Nešlapej do té kaluže! Umažeš se!“? Jestliže jste neposlechli, byli jste nějakým způsobem potrestáni, aniž byste věděli PROČ? Vždyť ta voda a bláto jsou tak krásné, je nádherné je poznat, postavit si z bláta hrad, užít si rozkoš z vody, která nás provázela prvních devět měsíců našeho života od početí až po naše narození. PROČ jsem trestán za to, po čem toužím?

 

Jestliže jste poslechli, potlačili jste svou přirozenou touhu po poznání jaká ta voda je, jak to bláto je jemné. Potlačili jste touhu po uplatnění svého individuálního JÁ.

 

Kolikrát v životě jste byli někým nebo něčím přinuceni potlačit své touhy? Kolikrát se to ještě stane, kolikrát to ještě dovolíte a uděláte?

 

To záleží na vás samých, protože jen vy sami jste odpovědni za to, co se vám v životě stane. Pokaždé, když se necháváte ovládat, či k něčemu donutit, ničíte v sobě schopnost milovat, což je vaše vlastní přirozenost, protože vy můžete činit ostatním jen to, co dovolíte druhým, aby činili vám.

 

Lidský život je v porovnání s existencí Vesmíru jen zanedbatelným okamžikem. Využijte tohoto okamžiku a prožijte jej tak, aby až se jednou ohlédnete a zhodnotíte, jak jste jej prožili, nebyl jen promarněným darem, ale splněním všeho, po čem jste kdy toužili.